Technické věci mě vždycky bavily. Bavilo mě si hrát třeba s těmi populárními panenkami, které samy brečely anebo chodily na záchod a smály se. Vzpomínám si, jak ji měla jedna moje kamarádka. Kamarádka byla o dva roky starší než já, ale opravdu skvělé jsme si spolu rozuměly A bylo nám spolu skvěle. Jenomže rozdíl byl v tom, že ona byla jedináček a já jsem měla ještě další dva sourozence. Naše mamky byly rozvedené, s otci jsme vůbec ani jedna nežila. To nám ale vůbec nevadilo, protože ani jedna jsme svého otce nepotkaly. A tady jde alespoň vidět, jak je velice populární, že děti vyrůstají bez otce, protože otec většinou vždycky od rodiny velice brzy odejde.
Nevím, čím to je, asi je to moderní. A abych se vrátila k té panence. A ona tu panenku měla, zatímco já ne. A mohla jsem maminku přemlouvat, jak jsem chtěla, ale bohužel mi ji nekoupila, protože byla velice drahá. A jistě víte, je to taková novodobá technika, tedy v té době to bylo. Dneska už to je zcela normální, že tuto skvělou technickou panenku má kdekdo. Jenomže dříve to bylo vzácné. Kamarádka mi tu panenku na noc půjčila a já jsem byla skoro v sedmém nebi. A co se nestalo. Já už jsem ji měla s sebou v posteli a nějak jsem ji zalehla. A ona se jí ulomila ruka. Byla jsem úplně v šoku.
Tak to nakonec dopadlo tak, že moje máma musela kupovat panenku úplně novou a tu starou panenku jsem si nechala. Taky to naštěstí potom dopadlo tak, že panenka úplně fungovala, akorát přilepená ruka už nešla pohybovat. Mě to vůbec nevadilo. Kamarádka byla také spokojená, že má novou panenku a já jsem byla ráda, že mám také skvělou panenku, i když nejde hýbat s její rukou. To vůbec nevadí, nebyla jsem vůbec náročná a byla jsem ráda, že konečně mám takovou mluvící skoro živou panenku. A vy jste si jako malé děti přáli, jakou technickou hračku? Co autíčko na ovládání?